Jakmile se přehoupl kalendář na měsíc říjen, ještě před pár lety jsem začala smutně vyhlížet březen, až se na začne pomalu oteplovat a já budu moci zase někam vyrazit. Jaro mám ráda, ale podzim pro mě znamenal jediné - téměř půl roku bude zase chladno a pošmourno a pokud nevyhraji Sportku, za sluníčkem se nedostanu... Jak jsem se mohla tolik let tak mýlit?!

Před pěti lety jsem se v říjnu vydala na nečekanou pracovní cestu. Čekal mě týden průvodcování na britských ostrovech a tak jsem se připravovala na vydatné deště a zimu. Místo toho nás čekala modrá obloha a příjemné teploty. A vydržely po celou dobu pobytu. Na výlety podmínky přímo jako dělané a Devon byl nádherný... 

Projeli jsme se z Londýna přes Stonehange a Salisbury do městečka Ilfracombe a poznávali jeho okolí. Vesnička Clovely byla kouzelná a pláž Woolacombe mi vyloženě vyrazila dech. Je bez mála 5 kilometrů dlouhá a velmi široká. Něco takového bych v Británii nečekala. Voda sice byla studenější, ale úplně jsem tušila skvělé podmínky na surfování. Jednoduše jsem od té doby věděla, že to nebude naposledy, co někam vyrazím i během podzimních a zimních měsíců.

Je pravdou, že na britské počasí mám asi opravdu velké štěstí. Jsem proto háklivá, když někdo tvrdí, že je tam pořád jen škaredě. Ostrovy pak okamžitě bráním. A to i před tamějšími obyvateli. "To je photoshop," smál se a vtipkoval rodák z Liverpoolu žijící ve Vienamu, když jsem mu ukazovala fotky. 

Moře v zimě? Ano prosím. 

Před dvěma roky mě kamarádka vylákala na lednový výlet. Koupily jsme levné letenky do Barcelony. Hodně známých to vůbec nechápalo. "Proč? Vždyť se nevykoupeš a bude tam zima," odrazovali mě. Opak byl pravdou. Užily jsme si to maximálně. Město nebylo přelidněné a uvítala nás modrá obloha a na sluníčku přes 20 °C. Měly jsme štěstí, o dva týdny později tam bylo skoro o deset stupňů méně.

My si však neměly na co stěžovat. Nohy jsme si v chladném moři smočily i tak a v tričku popíjely sangríi na pláži. Úžasný oddech od šedivého počasí u nás. Dodnes si pamatuji naše lesní zkratky a jak mě při pěším pochodu od Sagrady Famílie přes park Güell až na Tibidabo začala bolet noha (ostruha na patě prostě není nic příjemného). Já se ale nenechala rozhodit. "To je ale pokulháníčko," smála jsem se. 

Možná najdete desítku důvodu, proč se v tomto období na cestu po našem domovském kontinentu nevydat. Já bych souhlasila například s tou, že ve většině evropských zemí rozhodně nejsou zvyklí v zimě doma topit tolik, jako my. Má to však i řadu výhod, například levnější letenky. 

Ještě téhož roku jsme se vydaly ještě do Portugalska. Na začátku prosince. Náš příjezd na pláž sice nevidělo mnoho lidí, ale ti, co měli tu čest, museli koukat. Čtveřice ječících a vysmátých Češek nejprve nakupuje plavky pro jednu z nich (a to je ani neměli ve stánku vystavené, prodavač pro ně musel do krabic v kufru dodávky) a následně se vrhá do vody. Jako bychom viděly moře (respektive oceán) poprvé... A bylo jedno, že voda měla odhadem tak 18 °C. Bylo teplo, ale na plavání to moc nebylo a to kvůli větším vlnám. Já ten surf jednou opravdu musím zkusit!

Noční atmosféra byla naprosto úžasná v tom, že se všude rozsvítila vánoční výzdoba. Pro mě to byl hodně zvláštní pocit. Odpoledne se koupete na pláži, večer na sobě máte "jen" mikinu člověk by se měl cítit svátečně? Kde je sníh? A proč nemrznu? Vánoce trošku jinak, ale bylo to pěkné. Další výlet v netradičním čase jsem podnikla hned následující leden, kdy jsem vyrazila do Vietnamu. 

Člověk sice v daných měsících musí myslet na to, jaké oblečení s sebou vzít, já osobně nezapomínám ani termosku s čajem a navíc je velká šance, že počasí nevyjde a bude potřeba pláštěnka... Ale je prostě skvělé z té dlouhé zimy chvíli vypadnout a nasát novou energii, třeba právě u moře. Žádný cestovatelský zimní spánek se tak u mě už nekoná.

P.S. Fungují samozřejmě i hory, ale o tom někdy příště. Možná si říkáte, že tohle všechno jste přece už dávno věděli... Samozřejmě je mi jasné, že řada lidí cestuje i v zimě nebo na podzim. Když si však vzpomenu na tu spoustu známých, kteří mi cesty vymlouvaly, musím říci, že byli ve většině... Z toho důvodu vznikl tento článek. Třeba totiž nyní mnozí alespoň pochopí důvody. 

Autor článku

Jana Šrámková

Pokud máte nějaké postřehy či připomínky, můžete mi dát vědět například na facebooku.