Miluji moře, jeho vůni, šum a atmosféru. A proto mě představa dovolené strávené na lodi lákala snad už od dětství. Ale jak by se něco takového mohlo splnit? Vlastně velmi jednoduše. Jednoho zářijového dne 2018 jsem se ocitla u své kamarádky v garáži. Její táta má totiž kapitánské zkoušky a na moři je (s troškou nadsázky) skoro jako doma. Rozhodl se vzít na jachtu i své děti a jejich kamarády a udělat z toho tradici. A tak jsem byla na tuto výpravu pozvána i já.

Poprvé na vlnách: Slovinsko + Itálie

Hodně jsem se těšila. Když jsem však před výjezdem do slovinského přístavu Isola, poslouchala zážitky kamarádčiny maminky a kapitánovy manželky, začala mě přepadat nervozita. Jejich poslední dovolená na jachtě se totiž příliš nevydařila. Loď ve špatném stavu, několik pořádných bouřek, velké vlny, nedostatek vody, žádný signál... Smála jsem se, protože jsem si nechtěla pokazit radost, ale ošklivý hlásek v hlavě mi zároveň našeptával, že to vlastně může dopadnout pěkně špatně.

Realita byla ale naprosto pohádková. Modrá obloha a hladina klidná skoro jako rybník. Až jsem fňukala, že to snad ani není moře. Dovolená na jachtě se může zdát jako hodně pasivní. Svým způsobem to tak možná je, ale záleží na tom, jak to vnímáte. Já sice válecí dovolenou na pláži opravdu nemusím, ale dlouhé plavby jsem si zamilovala.

Můžete totiž pozorovat okolí, dovádět na přídi, opalovat se a díky větru se až tak nesmažit ve vlastní šťávě, číst si a nebo třeba pomáhat s řízením lodi. Pořád je co dělat. Je třeba kontrolovat hloubku, provoz, ale také třeba vítr. Co kdyby byl zrovna ideální na plachtění? Důležité je také připlouvání do přístavu a parkování. To je velká procedura, na kterou musí mít kapitán silné pomocníky. A když se vám někde po cestě zalíbí? Stačí zakotvit a udělat si přestávku na plavání, poznávání pobřeží nebo vychutnání například dobré kávy.

Já osobně mám ráda i kotvení v přírodní zátoce, kdy jste odkázáni jen na vybavení lodi, ale někteří preferují spíš zázemí placených přístavů. Často jsme využívali jejich služeb a rozhodně to má své výhody. Večery jsme tak mohli trávit procházkami po městech a poznat například Caorle, Jesolo či Piran a Portorož.

Velkým zážitkem byla pro mě návštěva Benátek. Upřímně řečeno mě toto město nikdy příliš nelákalo. Ale když jsme se brzy ráno vydali na procházku, byla jsem ohromena. Možná právě proto, že jsem od toho moc neočekávala, mi toto město učarovalo. Má zvláštní atmosféru a kouzlo. Při zpáteční cestě těsně před polednem se však v centru už vyrojily davy turistů a já byla ráda, že máme prohlídku za sebou a míříme opačným směrem. 

Podruhé s větrem v plachtách: Řecko - Korfu, Lefkada, Zakynthos

Následující září jsme dovolenou na moři zopakovali. A tentokrát zvítězilo řecké Korfu. Plán byl jasný - dostat se až na Zakynthos. A jelikož je to pořádná porce námořních mil, museli jsme první den plout i přes noc. Kapitána jsme poslali spát a u kormidla byli pomocníci. Naprosto jasná obloha plná hvězd a slyšet byl jen hukot větru a moře...

Zní to všechno idylicky? Tak zpět do reality. Kdo si totiž představuje luxus a pohodlí, zřejmě nikdy nebyl na menší plachetnici. S pohodlím to má totiž společného vlastně jen málo. Co to v praxi znamená? Nejen o tom více až příště, v pokračování tohoto článku... 

Autor článku

Jana Šrámková

P.S: Máte jakékoliv postřehy nebo byste rádi něco dodali? Neváhejte mi napsat například na facebooku. Budu se těšit!

Fotogalerie