Komentář: Cestování pro všechny?
Vždy jsem si vážila možnosti cestovat téměř po celém světě. Vnímám to jako obrovské privilegium. Bohužel se obávám, že si zdaleka ne všichni uvědomují, jaké štěstí v jednadvacátém století máme. V letošním roce se ale hodně změnilo. Kvůli koronaviru platí nejrůznější bezpečnostní opatření a není třeba zdůrazňovat, že cestování utrpělo neskutečnou ránu. Možná jste i vy museli měnit plány. Možná patříte mezi ty, kteří raději zvolili tuzemskou dovolenou a nebo jste nakonec nejeli vůbec nikam a zůstali doma .
Pro mě, milovníka poznávání nových krajů, to bylo jako noční můra. Zrušené lety, zavřené hranice, podmínky, které musíte před cestou splnit... Zkrátka samé komplikace. Nakonec jsem si ale uvědomila, že pokud člověk chce, způsob si najde. Navíc mě to také donutilo k zamyšlení, jestli a jak moc je onen úbytek turistů špatný.
Co se ekonomického hlediska týče, je to samozřejmě jednoznačné. Cestovní ruch dává po celém světě práci milionům lidí. Bez něj by mnoho rodin i jednotlivců obtížně shánělo obživu a celé regiony by za něj jen těžko hledaly náhradu co se finančních prostředků týče.
A co když je na tom něco pozitivního?
Turismus ale mění tvář místa, kam se lidé začnou sjíždět. Například Vietnam by toho mohl být zářným příkladem. Pochopitelně to lze brát jako pokrok a posun. Místní zbohatnou a dostanou do té doby nevídané příležitosti. Mně však přijde líto, když se původní políčka zastavují hotely nebo že se místo lokálních restaurací jdete najíst do fastfoodů světových značek. Chápu, že to turisté vyžadují. Mojí otázkou potom ale je, zda jsou v dané zemi ze správných důvodů? Často jsem se zlobila, že je turistů až příliš. No, ne nadarmo se říká, že by měl být člověk se svými přáními a myšlenkami opatrný...
"Jsem rád, že jsem Vietnam stihl. Za pár let to tu bude vypadat jako v Thajsku," vybavuji si slova mého kamaráda. A přesně chápu, co tím tehdy myslel. Místo hotelových komplexů, plných pláží a obchodů s povědomým i originálním zbožím si totiž oblíbil spíše tu obyčejnou jihovýchodní Asii. S pracovitými a milými lidmi, kteří se nemohou spoléhat na příjem od zahraničních turistů. Za Jihovýchodní Asii se však dá dosadit skoro jakékoliv místo.
Domnívám se, že existuje několik druhů cestovatelů. Troufám si tvrdit, že spoustě z nich stačí jednou za čas klidná dovolená. Zkrátka si jednou za rok zajet odpočinout a zrelaxovat. Ti si zajisté způsob najdou a vyberou z aktuálně dostupných možností a poloprázdné pláže asi spíše uvítají. A dobrodruzi zase mohou vyprávět ještě pikantnější historky. Vězte, že jsem od řady lidí slyšela, že letos paradoxně zažili jednu ze svých nejlepších dovolených.
Poslední roky jsem cestovala hodně často a jen těžko si zvykám na myšlenku, že se nemohu jen tak bezmyšlenkovitě vydat kam se mi zachce. Doufám, že se vše brzy uklidní a vrátí do standardu posledních let. Zároveň chci věřit, že omezení cestování nebude jen špatné. Méně letadel, méně nových hotelových resortů a více místa na přírodu, která dostává možnost se pořádně nadechnout...
Můžeme jen doufat, že to tedy bude i k něčemu dobré. Protože pokud lidé, kteří jezdí jen aby se pochlubili svým známým a nebo turisté, kterým na hotelu není nic dobré, nechutná jim jídlo a voda jim přijde moc studená či slaná, zůstanou doma, vůbec mi to vadit nebude. Cestování by měl člověk mít rád a pokud ne, nikdo ho k tomu přece nenutí. Je to (nebo by to dle mého měla být) výsada, ne nutnost, kterou musí splnit.
A jak to vnímáte vy? Souhlasíte, nebo jsem podle vás vedle? Můžete mi dát vědět například na facebooku. Budu se těšit na vaše postřehy a připomínky.
Autor článku
Jana Šrámková