Poslední dobou sice hodně utíkám do přírody, ale na města úplně zanevřít nechci. Ani nemohu. Můj milovaný Londýn, jedinečný Stockholm či úžasná Barcelona... Uznávám, že ačkoliv mám občas lidí plné zuby, ten pulzující život velkoměst má rozhodně také něco do sebe. I proto jsem se rozhodla tentokrát vyjet na prodloužený Eurovíkend do dánské Kodaně a švédského Malmö. "Vždyť je tam draho a zima," říkali někteří. Další doporučovali právě jarní termíny... Ceny jsou tam samozřejmě vysoké, to nikdo popřít nemůže. Ale pokud si peníze vydělám, není mi líto je utratit za cestování a zážitky. Nikdy moc nepřepočítávám, a když už, tak si to pivo za 200 Kč stejně dopřeji a nelituji toho. A zima? Teploty byly skoro stejné jako u nás a z domova mi chodily zprávy typu "Dva dny v kuse tu prší." My měli většinu času sluníčko, i když se umělo i schovat... 

Výlet do větrného království

Do Kodaně jsme přiletěli ráno, takže spánku nebylo před cestou moc. Bylo krásně, sluníčko svítilo a tak jsme jako první zamířili k jednomu z parků. Odtud k vodě, za nosem až ke slavné ulici Nyhavn. Obdivovala jsem tamější architekturu, široké silnice, všudypřítomná kola, cyklostezky, vůni rozkvetlých květin a stromů v nádherných, upravených parcích i lidi... A já se jen usmívala a skoro zapomněla na únavu. Po promenádě jsme s postupně došli až k soše Malé mořské víly a poté se pomalu vydali zpět.

Následující den jsem si splnila sen a jelo se přes most Öresund do Malmö. Tam nám sice počasí úplně nepřálo, ale byli jsme (mimo jiné) na pláži, a především ve Švédsku. To mi ke spokojenosti stačilo. Třetí den jsme si prošli další místa a čtvrt Kodaně. V paměti mi ale mimo jiné zůstane i hledání hradu Frederiksberg podle fotografie stejnojmenného hradu, který je ale stovky kilometrů od Kodaně... Což si s hrůzou a smíchem zároveň uvědomíte až na hotelu. Kodaňský Frederigsberg jsme ale vlastně viděli! Jen byl jiný, než jsem čekala. Já a plánování... Kodaň nicméně nezklamala a jsem nadšená, že jsem ji viděla.

Každé (a nejen) hlavní město má svou atmosféru. Mám svá oblíbená místa i doma. Ale změnu prostředí občas potřebuji. Kulturní život, muzea či hospůdky a kavárny mám i tu v Brně, ale není nad to vzrušující objevování nových uliček a míst v cizí zemi a potkávání nových lidí. A ty davy? Mnohdy je najednou ani nestihnu vnímat.

Žádné jiné zahraniční město neznám tak dobře jako Londýn. Vracela jsem se tam několikrát, žila tam téměř rok a bez váhání bych se ráda vrátila zase. Ty návraty jsou sice jednodušší (už víte, jak si koupit jízdenku, vyznáte se ve spoustě věcí a nejsou to takové nervy), ale zároveň tvrdé... Nostalgie a spousta změn, které se udály bez vás... Chce to si dobře naplánovat program. To místo již znáte, hlavní atrakce a památky už máte prochozené a proč jít zase do toho davu na Tower Bridge znovu, když jste jej viděli stokrát? Ale pozor, občas i to stojí za to. I v Brně se občas projdu centrem a snažím se je vnímat očima turisty. Je to vlastně dost odlišný pohled. 

V každém městě je prostě hlavní atmosféra... Dynamika, městská doprava, lidé, obchůdky a kavárničky. Ráda se vždy zastavím a chvíli pozoruji cvrkot kolem... Hlavní historická a turistická místa člověk asi nemůže úplně vynechat, ale není nad to se jen tak toulat obyčejnou čtvrtí a všímat si, jak tam lidé žijí. Každé město je jiné, ačkoliv jsou si vlastně velmi podobné. Dublin a Stockholm jsou Londýnu a Kodani blízké. A zrovna tento styl je moje srdcová záležitost. Řím je zase úplně jiný a ačkoliv místní památky obdivuji a jsou úžasné, jako město mě moc nenadchl. Určitě jsem jej chtěla vidět a věřím, že jsou tací, kteří se tam budou chtít vracet. Já mezi ně ale asi nepatřím. Ne, pokud si budu moci vybírat z jiných míst, kde jsem ještě nebyla. Což ale platí i na řadu dalších měst. Nicméně pořád jich je tolik, kam mohu zamířit příště... A kde se líbilo vám? Chcete se do některého města vrátit?