No english aneb angličtina na cestách

16.02.2022

Nedávno jsem zaregistrovala (pro mě) zajímavé téma. Jednalo se o jazykové online aplikace, kde Češi údajně patří mezi špičku a velmi hojně je využívají, aby se naučili cizí řeč (především angličtinu). Jenže zároveň prý patříme mezi ty, kteří mluvit anglicky velmi často odmítají. Proč ten paradox? Strach... Prý z chyb, ze špatné výslovnosti apod... Přitom podle mých zkušeností většina Čechů rozumí a dokáže i jednoduše odpovědět tak, aby byli pochopeni. Ale ten krok k tomu posunout se dál ne a ne udělat. Nicméně jsem se zamyslela... Dá se cestovat bez angličtiny?  Domluvíte se na dovolené v zahraničí jen s pomocí angličtiny?

Angličtina stačí. Nebo ne?

Představte si, že řešíte nějaký průšvih v cizině. "No jo, ty umíš anglicky, tak se neztratíš a zvládneš to," slyšela jsem od některých známých. Někteří lidé mají tento dojem. Jenže je tomu opravdu tak? Za mě platí ano i ne. Pokud by došlo na nějaké vážnější problémy, určitě by se v zahraničí snadněji hledal překladatel angličtiny než češtiny. To je fakt. Zároveň pokud umíte alespoň základy, velmi často najdete někoho, kdo sám alespoň základy ovládá. A to je potom radost, když se pochopíte. 

Angličtina bez pochyb cestování neskutečně ulehčí. Kdybych měla mluvit konkrétně, tak skvělou zkušenost mám například z Řecka, kde ji zvládal i dědeček v malém obchodě. O Skandinávii ani nemluvím, tam jsou tím proslulí. Nicméně i po Evropě platí, že ne všude s ní pochodíte. Nevěříte? Pár příkladů z posledních let... 

Itálie? Chtěli jsme si půjčit kola, v turistickém městečku. Ale paní mi odmítala říci slovo anglicky a snažila se mi cosi vysvětlit italsky. Pochopila jsem, že kola jednoduše nemají, ale proč? Co říkala? Nemám dodnes tušení. Mnohem víc si s ní vlastně popovídal náš kapitán. Italsky neuměl, ale nenechal se odbýt. 
Francie? Kapitola sama pro sebe. Rozumí, ale odpovídají francouzsky. Už jsem někde slyšela, že to prý ale platí jen do chvíle, kdy se francouzsky zeptáte, zda hovoří anglicky. Čili "Parlez vous anglais?" Nemám ale vyzkoušené...
Portugalsko? V pobřežním městečku jsme hledali autobusové nádraží. Paní nás však zaskočila, protože na otázku "Which way is the bus station," nedokázala odpovědět, protože nechápala, na co se ptáme. Pomohl až mix italštiny a francouzštiny, kterou zkusila kamarádka. Ale ani další lidé, které jsme oslovili následně, slovo bus station prostě neměli ve svém slovníku. 
Španělsko? V městečku s nejvyhlášenějšími jeskyněmi na ostrově jsme sedli do restaurace. A nebýt toho, že jsem se ten rok začala sama učit španělsky, neměli bychom šanci. Paní ani nevedla jídelní lístek a byla jsem nakonec velmi ráda, že jsem vůbec pochopila, co nabízí a na co se mě ptá. Hlady a žízní jsme naštěstí nezůstali... 
Chorvatsko? Tam se spíše domluvíte česky než anglicky.

A to jsme v Evropě... O některých destinacích mimo náš kontinent ani nemluvím. Třeba ve Vietnamu? Bez anglicky hovořícího vietnamce a jeho překládání to mnohdy bylo bez šance. Neplatí to samozřejmě vždy, ale někdy zkrátka pěkně narazíte i přes pokročilou úroveň onoho celosvětového jazyka. A to si potom můžete stavět hlavu, odpověď se prostě nedozvíte, pokud se dotyčný nesnaží a nepřijdou na řadu gesta nebo posunky... Nicméně když na vás koukají a jen něco neustále opakují ve své řeči, nakonec musíte odejít, aniž byste pochopili, co se vám snažili sdělit.

A jak jste si mohli rozumět? 

Moji rodiče jezdí rádi do Řecka. V podstatě žádnou cizí řeč neovládají, ale to je nikdy nezastavilo... Nikdy se nebáli natolik, aby kvůli tomu nikam nejeli a využívají cestovní kanceláře. Čistě pro ten pocit, že kdyby bylo nejhůř a nastal vážnější průšvih, mohou se obrátit na delegáta. Vše si ale jinak sami zařídí, základní potřebná slovíčka se naučí a domlouvají se takzvaně rukama-nohama. A opravdu jim to funguje. No a co, že potom nepochopí, že se jich servírka ptá, jestli tu kávu chtějí s mlékem nebo bez a netuší, jak si objednat točené pivo, protože zatím vždy dostali jen lahvové. S tím jsem pomohla já jako správný "přítel na telefonu". 

Angličtina je při cestování velkou výhodou, ale i bez ní to jde. Domnívám se, že v dnešní době, kdy je běžné být non stop připojen k internetu a mít tak možnost hned využít online mapy či slovník, to jde celkem jednoduše i jinak. Pokud však rádi poznáváte místní lidi, jídla, kulturu a zvyky, je to komplikovanější. Tam můžete dost narazit. Souhlasíte?

Autor článku

Jana Šrámková



© 2023 Jana Šrámková, Brno 
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky