WANTED: Parťák na cesty
Já bych na dovolenou jel/a, ale nemám s kým... Věta, kterou jsem slyšela mnohokrát a vždy mě dokáže překvapit a přijde mi to líto. Pro spoustu lidí je to ale realita. Mnozí jezdí pouze s rodinou. Další mají zavedené party a nejezdí s nikým jiným. Potom jsou tu dovolené v páru a nebo se domluví několik kamarádů/ek. A někdo se rozhodně jet úplně sám. Poslední roky ve velkém fungují cestovatelské seznamky... Zkrátka zariskovat a zkusit vlastně zcela neznámého člověka. Je opravdu tak těžké najít ty/toho správné/ho parťáky/a na cesty?
Podle mého názoru ne. Nenechte se mýlit, znám to. Někteří lidé jsou nerozhodní a nebo se rozmýšlí tak dlouho, až je pozdě. Nebo řeknou ano a potom se začnou vymlouvat. Jenže takové lidi já rovnou přestávám řešit a netrápím se tím. Jednoduše jim sdělím deadline a pokud se nerozhoupou, mají smůlu. Nebudu na nikoho čekat nebo ho urgovat a doprošovat se. Zároveň mám asi štěstí. Mám kolem sebe dost lidí, kterým když napíšu, že jsou levné letenky tam a tam, jsou schopni během pár hodit domluvit základ a letenky koupit. A navíc často ani nejsem já ta první, kdo ony levné letenky objeví.
Dva hlavní problémy? Peníze a volno v práci. Upřímně? Peněz rozhodně nemám na rozhazování a volno v práci je komplikované snad pro všechny. Ale já říkám, že když člověk moc chce, nějak se to udělat dá. Ve čtveřici jsme si již několikrát udělaly dámskou jízdu a podle mého názoru to bylo přesně tak, jak by to fungovat mělo. "Holky, jsou levné letenky do Fara, jedeme?", napsala například jednou kamarádka. První reakce? "Chci, ale".
Samozřejmě padlo něco ve smyslu, že chybí peníze, nevíme, jak by to bylo v práci a některé musely řešit i hlídání dětí. Po pár hodinách? Olalá, máme koupené letenky. Prodloužený víkend většinou v práci nebývá až takový problém. A zbytek? Ten se nějak vyřeší. Jenže chápu, že ne každý funguje podobně a má situaci mnohem komplikovanější. I tak to ale podle mého je jen otázkou priorit a řekněme chuti po dobrodružství.
Nesmírně důležité je mít jasnou představu, co od dovolené očekáváte. Někdo preferuje chození po horách, někdo raději bude ležet na lehátku u moře. Někdo má rád přírodu, druhý architektonické památky atd. Vědět, co pro vás dovolená znamená a jak tento volný čas hodláte strávit, je klíčové. Potom už stačí jen rozhodit sítě, protože vás nebo vaše přátele třeba napadne někdo, kdo má podobné vize. Protože bez toho může být dovolená trápením. A to, že jste s někým velký kamarád nutně neznamená, že si užijete společnou dovolenou. Pokud totiž každý preferuje něco jiného a představa o kvalitně stráveném zájezdu se u vás liší, může nastat nepříjemná situace a bude to otrava.
Ono totiž mít vedle sebe při cestování ty správné lidi je hodně důležité. Každý má své plány a sladit je nemusí být nejjednodušší. Já jsem zastáncem kompromisů. Pokud to jde, jednou podle mého, podruhé podle tvého. A navíc to mám jednoduché i v tom, že mi vůbec nevadí, když si někdo chce ležet u bazénu a druhý raději navštívit místní muzeum. Vždyť každý si to má hlavně užít, tak proč si nejít na pár hodin svou cestou? A večer se sejít a sdílet zážitky? Já v tom nikdy problém neviděla. Zní to triviálně, ale mnohdy stačí jen komunikovat a říci přesně, co chcete. Nepředstavujete si zítřejší odpoledne podle plánu ostatních? No tak se ozvěte se svým alternativním programem. A nebojte se ho realizovat. Je to podle mě lepší než špatná nálada.
Ale zdaleka nejde jen o to sladit program. Ti lidé pro vás v případě potíží totiž mohou být oporou a nebo naopak přítěží. Představte si, že jste byli s přítelem a dalším párem v Thajsku a máte letět z Bangkoku zpět domů. Máte naplánovanou cestu vlakem na letiště z jiného města. Ráno se tedy sbalíte a jedete. Dorazíte s předstihem na nádraží a máte pár hodin času. O vlaku zatím nikde ani zmínka. Po chvíli se vrátíte na nádraží a tam se objeví informace, že má daný vlak osm hodin zpoždění. Jenže co teď? Podle jízdního řádu jste měli být na letišti asi tři a půl hodiny před odletem. Takže to by znamenalo zmeškaný let. A tak zoufale seženete taxíkáře, který je ochoten to pro vás udělat a ujet stovky kilometrů během noci, abyste let stihli. Auto má velké, takže ještě seženete další cizince, kteří se svezou s vámi, aby se snížila cena. Je obrovská průtrž mračen a řidič jede velmi rychle, protože to chce stihnout... To je reálný příklad a starší příběh, který jsem nedávno slyšela. I takové umí být cestování. Stresující a vyčerpávající. Jsou to zážitky a nikdo neříká, že jsou vždy jen malované do růžova.
A jak si asi umíte představit, řešit v podobné chvíli ještě konflikty se spolucestujícími, to opravdu nechcete. Je důležité srovnat si to sám v sobě, nepanikařit, konstruktivně uvažovat a dát hlavy dohromady, aby se problém vyřešil. Vyprávět o tom po letech s úsměvem a jen matně si vzpomínat, jak mizerně vám tehdy vlastně bylo, zatímco žasnete, že jste to zvládli, to je to kouzlo.
Autor článku
Jana Šrámková